TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 29.4. Robert

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Hlas veršů
Autor: kmínek (Občasný) - publikováno 28.3.2004 (11:52:54)

Pokládáš ke kameni kámen

do barev toulající se dnem

poprášeny prvním jarním větrem

jak slova stažená do kleneb

co nebrání dlaním stavět mosty

studnoucích posledních nadějí.

Slova napsaná v barvě ledu

výkřiky tepotu srdce nečti očima

recituj srdcem.

A stále víc a nahlas

hledej slova ukryta v dálkách

prachu roztlučeného v hmoždířích.

Poznámky k tomuto příspěvku

Adina (Občasný) - 29.3.2004 > Jo, určitě to má co do sebe, asi chápu, jak jsi to myslel. Ale třeba ten tepot srdce, byť zní upřímně, z jistého pohledu může vypadat dost ohraně. A taky by to chtělo tu a tam udělat tečku. Pokud autor na konci vět vynechává interpunkci, lze jeho dílo pojmout jako volný, nepřetržitý tok myšlenek. A to mi k tomuto jaksi nesedí.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)